Už jsme zkoušeli vymyslet Apaluchu, ale to nám vyšlo jen jeden rok, tak jsme přemýšleli co podnikat s tou naší drobotinou. Pomalu nám to dorůstá do věku, že není problém někam na víkend vyrazit. No a tak nás napadlo vyrazit na nějaký menší vandřík. A vznikl nápad i název kindrvanr.
Původně byl plán podívat se na jih Moravy, ale četné zástupy komárů nás odradily od cesty do Mikulova a Lednice. Bylo zvoleno náhradní řešení, a daleko lepší v tom horkém počasí. Do Moravského krasu a jeho příjemných, chladných chodeb jeskyních komplexů.
Devátého srpna ráno jsme vyrazili vlakem směr Blansko v sestavě Přema s Myrunkou, Jirka s Aničkou a Lála s Vojtíkem. Už cesta vlakem byla pro děti velký zážitek a o to nám šlo! Po příjezdu do Blanska jsme se přesunuli na autobus a ten nás odvezl do obce Těchov a pak už po zelené směr Skalní mlýn vyzvednout vstupenky do jeskyní a občerstvit se po tom horolezeckém sešupu dolů. Na úvod jsme se pěkně zpotili, ale to k tomu taky patří. Zde jsme přikoupili i jízdenky na vláček a lanovku směr Macocha, protože o to nemůžeme děti ošidit a nám to taky přišlo vhod. Pak už jsme vláčkem směřovali směr Punkevní jeskyně, se nejen pokochat výzdobou, ale také příjemně ochladit. Než nás svolají ke vstupu, tak si musíme odlehčit trochu tekutin a pořádně se obléct, ať nás nepřekvapí nižší teplota pod povrchem. Spokojenost dětí při prohlídce jeskyní nás moc potěšila a tato radost se násobila po projížďce na lodičkách, což je příjemné zpestření i pro dospělé. Po prohlídce opět do triček k lanové dráze, vyjet nahoru, ať se můžeme podívat dolů! U chaty Macocha pro tatínky pivko a děti zmrzka. Vosy nás trápily dole u jeskyní, ale i tady nahoře, tak dopít a dolízat, batůžky na ramena šlapat po svých na autobus, který nás odveze do obce Šošůvka. Tady děti objevily kozí farmu a tak jsme se chvíli zdrželi. Poté jsme se přesunuli do obce Sloup, kde jsme se rozhodli strávit noc, ač původní plán byl přenocovat někde po trase, ale počasí neporučíme, a tak jsme dorazili do kempu Relaxa kde se začalo rychlejším tempem připravovat ležení. Stihli jsme to tak, tak! Stany postavené a v poklusu šup do restaurace v místním areálu koupaliště. Personál byl velmi příjemný a my mohli nakrmit naše robátka a dát si konečně zasloužené pivko. Po večeři uložit ty naše dítka do spacáku, pohádku a spát. Lála a Přema si dali pivko ještě v kempu s majitelem. Jirka hlídal ve stanu. Byla ještě teplá noc a tak chutnalo, ale kolem půlnoci taky do hajan.
Přes noc pršelo a tak jsme se těšili na sobotní slunečný den! Někteří měli trošku mokré spacáky, ale dětí se to netýkalo. Bylo rozhodnuto, že stany necháme v areálu a večer se vrátíme. Plán byl navštívit sloupsko-šošůvské jeskyně, takže po snídani se vyrazilo. Vchod už byl zalit sluncem a my si koupili lístky na delší trasu, což je 1750m. Dětem se v pátek prohlídka líbila, a tak jsme je nechtěli ošidit zkrácenou verzí a ani sebe. V polovině trasy Jirka opustil prohlídku, protože Anička už byla unavená a my pokračovali v šošůvské části. Ke konci prohlídky jsme museli konstatovat, že i pro ty starší to bylo už únavné. Přema s Lálou si vyluštili mystery keš a hned se všichni vydali za šipkou k pokladu. Procházka pěkná, ale krabička nenalezena a při návratu bylo nalezeno dětské hřiště a trampolína. Zde se děti usadily a Jirka se ujal odborného dozoru. Těžké bylo přemluvit je k odchodu. Při cestě zpět se podařilo Lálovi najít pomocí svého geočuchu onu krabičku s pokladem. Opět jsme směřovali k našim stanům a dosušit spacáky. Večeře dnes byla ve stejné restauraci, ale na zahrádce a děti si vybraly pizzu. Pak si ještě děti opekly rohlík na ohni do křupava, jak se začalo stmívat, proběhla hygiena i se sprchou a na kutě. Opět po koupání zašel Lála s Přemou na pivko, ale tak se ochladilo, že si dali jedno a už taky mizeli v teplém spacáku, což překvapilo i Jirku, který se chtěl přidat na jedno.
V neděli u snídaně bylo rozhodnuto, že rychle pobalíme a přesunem se na autobus, ať se můžeme ještě někam podívat. Autobus nám neujel a my směřovali na rozcestí U Kaštanu, kde pak kousek po zelené a odbočit na červenou. Pěšinou jsme se přibližovali ke zřícenině hradu Holštejn. Výhled na stejnojmennou vesnici byl krásný a chtěli jsme si tu uvařit na liháčku oběd, ale raději jsme sešli dolů a po prohlídce jeskyně zakotvili na louce, kde se po ohřátí podávalo polední menu. Pak už jen krátký přesun do vesnice na autobus se zastávkou na zahrádce v hospůdce s dětským hřištěm a pivkem. Dopito a jede se domů!
Doufám, že příští rok se přidají další a zážitky budou minimálně stejné jako letos!!! Kam? No to ještě nevíme, ale už máme přísliby dalších účastníků zájezdu!