Letošní ročník naší pravidelné expedice startoval z Osvětiman. Poprvé naše řady doplnili i kamarádi z Beerplease.sk, kteří nás v páteční podvečer už netrpělivě očekávali v místním pohostinství.Po nezbytném přivítání a několika startovacích pivkách vyrážíme soumrakem směrem na zikmundky, kde je v plánu nocleh. Po odlovu kešky, která je „téměř“ u plánované trasy, se nám do cesty ale ještě staví hospoda ve srubu u sjezdovky a vtahuje nás neodolatelnou silou do svých útrob. V dobré náladě pak vyrážíme do temné noci. Díky GPSkám, které máme k dispozici, není zase takový problém najít tu správnou cestu. Na trase se vytořilo několik skupinek, ale nakonec všichni úspěšně dorazili n místo. Počasí vypadá všelijak a tak my, kteří jsme se už nevešli pod převis, raději stavíme přístřešky. Odlov místní karby necháváme na ráno a po nezbytném pivečku na dobrou noc uléháme.
Ráno nás budí lehký, ale vytrvalý déšť. No co už, však nejsme z cukru. Snídaně, sbalit saky paky, odlovit keš a hurá dál. Díky několika dalším keškám v okolí nevolíme přímý směr na Buchlov, ale jdeme na druhou stranu. Takže se dnešnímu cíli úspěšně vzdalujeme. To ale většině účastníků zájezdu nevadí. Snad jen Pingu a jeho opuchlá tvář se netváří příliš nadšeně. Počasí se postupně zlepšuje a naše nálada taky. Kilometry ubíhají a nakonec jsme dorazili do cíle našeho putování. Na nádvoří si dáváme pár piveček ale pak ho chtě nechtě musíme opustit. Míříme teda do hospody u špalka, kde někteří z nás dělají tu chybu a místo docela dobré Holby si dávají Plzeň. No řeknu vám, něco takového jsem ještě nepil! Asi ji přivezli rovnou z Vyškova, brr. Naštěstí zavčasu vyrážíme dolů na Břestek k chatě Pilátovic tety a pak na pivečko a jídlo ke Krtkovi. Večer příjemně utíkal, po přesunu zpátky k chatě se rozdělal oheň a i na kytaru v rukou Pingua došlo. Postupně nás přemáhala únava a šlo se do spacáku.
Ráno už pak bylo ve znamení loučení a v několika skupinkách se vracíme na své základny. Takže nebývá než se těšit zase na příští ročník. VOLCHUBU ZDAR!
