Letos popíšu ve zkratce, jak jsem putoval z mého pohledu. Podle výsledků ankety se mělo vyrážet z obce Bohuslavice, ale každý nakonec vyrazil v jiný čas a trochu z jiného místa, ačkoliv směr byl dodržen. Já vyrazil už v pátek dopoledne sám z Kroměříže směrem na Jestřabice a Haluzice. Zde jsem na rozcestí vystoupil a vydal se po pokladech k cíli, což měla být na večer hospůdka v Čeložnici nebo RS Relaxx. Přema s Pavlem P. vyjížděli po obědě vlakem z Napajedel do Jestřabic a pak stejnou naplánovanou kačerskou trasou. Pavel N., Jirka, Igor a Jeňa vyráželi autobusem navečer z KM a Slunko ze Starého města v tutéž dobu.
Počasí bylo spíš aprílové, ale šlapalo se na pohodu a nebylo kam spěchat, spíš se dalo kochat. Nejvíc jsem si to užil na vyhlídce kde byla pro nás kačery uložena krabička pod názvem Obelixův Menhir. Byl tu krásný výhled na Čeložnici, na kterou dopadaly paprsky slunce. Bylo to místo, které stálo za rozdělání pivka a odpočinku v trávě. Po chvíli šup do usušeného trika a vyrazit směr Železňák. To už poprchalo a než se rozpršelo víc objevil se přístřešek a bylo jasné, že tu bude svačinka a přečkání deště. Netrvalo dlouho a vyrazilo se dál. Napravo sluníčko, nalevo černo, ale už bez kapek jsem z kopce šlapal k pramenu Smraďavky. Zde jsem poseděl, avšak neochutnal, protože tak pěknou žízeň jsem si šetřil na pivečko a to už bylo vzdálené jen jeden kiláček. Hospůdka Relaxx mile potěšila nejen pivkem, ale taky prostředím, jídlem a obsluhou! Není důležitý čas, kdy jsme se tu začali scházet, ale jako první se přidal Přema se kterým jsem byl v kontaktu celou cestu. Konečně jsem už nebyl sám na cestě a u pivka! K jídlu byl smažák, který nám nejen chutnal, ale taky nás uspal, takže další volba byla nejen pivko, ale i kávička. Po přesunutí do vnitřních prostor hospůdky dorazil kamarád Slunko a po další hodince i Pavel, který vyrážel s Přemou. Krajina se mu ale líbila natolik, že se musel vracet na vyhlídku dokonce 3 krát. Nám tvrdil, že tam něco zapomněl, ale on si to tam chtěl užít! Pak už se přidávali další kamarádi a muselo dojít i přesednutí k většímu stolu. Chutnalo nám až do jedné! Pak už přesun k nocování. Podle Přemy tu byla základna dětskýho tábora a tak jsme to ho chtěli využít. Počasí bylo nejisté tak to chtělo nějaký přístřešek. Nebylo to dle našich představ, ale stačilo. Takže ohníček na špekáček, vybalit spacáky a kolem třetí do hajan. Jeňa s Igorem si vyšlápli na zde již zmíněnou vyhlídku Obelix, kterou si chtěli asi užít jako Pavel.
Ráno se vstávalo překvapivě brzy. Proč? Pavel N. se asi nemohl dočkat výšlapu a tak už o půl sedmé přešlapoval kolem až nás vytáhl taky ze spacáků. Každý si dal nějakou tu snídani, pobalit a vyráželo se směr Buchlov, přes Zavadilku, Cimburk. Počasí bylo ideální na šlapání. Nepršelo, dokonce i slunko svítilo, a to nemyslím našeho kamaráda. Kolem poledne to chtělo něco k snědku, ale kde? Chceme ohniště, ale v tom větru to nešlo. Co to? Pod Kozlem je nový altán jako pod Brdem. Bylo to překvapení a během chvíle už plamen olizoval špekáčky. Zde došlo i na čaj se slivovičkou na zahřátí. Proč ne? Foukal severák, tak to byla ideální volba. V zápětí po doplnění čutor u studánky, jsme se zahřáli při výšlapu na vyhlídku Kazatelna. Pak se už šlapalo z kopce až na Pilu, kde jsme se zase všichni sešli. Trochu odpočinout nožkám od toho šlapání po asfaltu a hurá na ten náš cíl. Takže opět asfalt, pak přeskočit silnici E50 a do kopce o sklonu kolmé stěny! Ale ne, kecám! Je to kopec, ale je poslední a pak už se na vrcholu začnou objevovat hradby, vstupní brána, nádvoří a kamarádi, kteří tu jsou zase dřív než já. Letos nebylo tolik komentářů typu kde jsem se kochal, nebo zakecal. Ani to nešlo! Pavel Kochavý byl ještě za mnou! Tak hrad dobyt! Pivko na nádvoří, ale další už v hospůdce. Po páté se přesouváme ke Špalkovi jestli se tu něco nezlepšilo? Je tu teploučko, výborná polévka, majitel stále s úsměvem. Jen to pivko?! Takže žádná změna! Tři kousky a valíme dolů podívat se na nově otevřenou hospůdku Pod Skalou. Napřed jsme se stavili u tety Evy na chatě, připravit si spaní a šup na to pivko. Je to tam nové hezké, ale starou hospodu to nepřekoná! Hlavně pro nás v maskáčích. Nejsme tu však jen my. Pak se to postupně vytrácelo k ohníčku na chatu, kde nám Janča brnkla krásně na kytaru a jak se ručičky na hodinkách stále otáčely kupředu, tak my se pomalu ukládali ke spánku. Kdo kdy nevím! Já už spal.
Ráno nás budilo slunko paprsky a my se postupně loučili a nabrali směr k domovům. Jako vždy vše končí a nám nezbývá než se těšit na další ročník! Pozor, to už bude číslovka 10!
