Již tradičně po zabíjačce tu máme uzení. Letos posunuto o tři týdny, tak snad ten týden navíc masu prospěl. Sraz byl v pátek po Mikuláši, proto se dojelo trošku později. Sešli jsme se všichni kromě Jeni, který měl povinnosti v Praze. Ještě večer se maso pořádně poumývalo od nálevu a šlo se vázat. Nikdo si pořádně nemohl vzpomenout, jak se maso váže a tak měl každý svůj jedinečný styl. Samozřejmě byla naražena bečka a popíjel se chutný zlatavý mok. Nechyběly ani sportovní aktuality a hra aktivity. Spát se šlo nad ránem. Ráno Lála zmizel do práce a tak se vedení ujal Přema. Pavel udělal na snídani vajíčka a poté se začalo makat. Roztopila se udírna a naskládalo se do ní maso. V zápětí na to se vozilo dřevo, které se rovnou uklízelo do dřevárky. Slunko provizorně opravil mostek, který se na zabíječce propadl pod Igorem. Během dopoledne se dopila bečka a tak Lála po cestě z práce vzal ještě jednu. Ta se po jeho odpoledním příjezdu narazila. Kolem poledne nás opustili Igor a Viktor. Do pozdních odpoledních hodin se douklízelo dřevo a vesele se udilo. Večer opět sportovní aktuality a hra aktivity, během kterých nás opustil Pavel, pro kterého si dojela Pája, jelikož ráno musel jít otevřít obchod. A pak se opět pokračovalo do brzkých ranních hodin. Ráno se pouklízelo a rozdělilo uzené maso, které se nám letos (dle mého názoru) podařilo. Poté jsme se rozloučili a jeli k domovům. Ještě nutno podotknout, že Lála v době své nepřítomnosti měl skvělé zastoupení a to Martina, kterému děkujeme za jeho pomoc. UZENÍ ZDAR!
