Expedice Volchub 2016

Jaro je v plném proudu a tak jsme již po dvanácté vyrazili na oblíbený pochod nedalekým, ale moc pěkným, pohoříčkem jménem Chřiby. Jako vždy byl cíl expedice jasný, dobytí hradu Buchlova. Letos padla volba na start ve Starém Městě. Hned na začátku se zformovaly dvě skupiny. Ta první, skupina A, vyráží vlakem z Napajedel ve složení Pavel N., Pavel P., Jíra a Přema. Druhá skupina, čili Béčko, což je Viktor s Lálou, startuje z Kostelan.

Počasí nám přeje, je krásně, teplo akorát a podle předpovědi tak bude celý víkend. Jako by snad ani nešlo o akci Beerplease. Na napajedelském nádraží potkáváme partu trampíků která, jak se dozvídáme, má namířeno stejným směrem. Takže na Salaš s noclehem v Tománkově hájence. No co, nějak se tam určitě všichni na nocleh poskládáme. Cestou vlakem přemýšlíme, jestli ze Staráku vyrazíme pěšky nebo využijeme autobusu. Nakonec volíme pomalejší ale zajímavější variantu. Po vystoupení vlaku vyzvedáváme ještě Jirku Z., který na nás čeká dle původního plánu u nádraží. Jíra s Pajou P. vyráží rovnou ku Velehradu a zbytek jde ještě na startovní pivo do nádražní hospody. Po jednom točeném ale vyrážíme taky a zhruba na půli cesty na Velehrad uprchlíky doháníme. Na náměstíčku si dáváme další chladivý pivní mok a pokračujeme dál. Slunko pomalu zapadá, když se blížíme k autokempu. Kupodivu tu mají otevřený výčep a tak neodoláváme a jeden Hrádek 11° si dáváme. Je to moc dobré pivo! Jíra s Pajou P. ani nezastavují a pokračují směr Salaš. My se je po dopití snažíme dohnat. To se nám ale nedaří. V salašské dolní hospodě už čeká Viktor s Lálou, leč uprchlíci nikde! Do vysílačky se nám snaží vykládat, že jsou ještě na cestě a museli jsme je minout. Když konečně dorazí drze se přiznávají, že se nám schovali. Jako malí kluci! Během sledování hokeje, pojídání dobrých steaků a popíjení pivka, čas letí šílenou rychlostí a lehce před půlnocí vyrážíme na další pochod. Lála s Jirkou a Pavlem N. jdou o něco málo dřív. Cestou se jim ale daří zakufrovat a tak na hájenku doráží až jako poslední dobrou půlhodinu po zbytku výpravy. Trampíci z vlaku ještě nespí, mají kytary, oheň plane a tak s nimi chvíli sedíme. Postupně se ale trousíme do pelechů.

Ráno je jako malované, slunko to pere do plných a bude zase krásný den. Lála byl nějaký nespavý a vyrazil dřív, než ostatní, kromě Pavla N., vůbec vstali. Postupně se všichni soukají ze spacáků. Nejde nezmínit Jíru s Pajou P., kteří si ustlali přímo uprostřed lesní cesty. Nic ale nejelo, takže se to obešlo bez následků. Po snídani postupně vyrážíme na další cestu směrem na Vlčák. Lesní cesta pomalu stoupá a za chvíli jsme na rozcestí Pod Vlčákem, kde si v altánku dáváme zaslouženou odměnu v podobě plechovky pivka. Chvilku se snažíme navázat radiový kontakt s Lálou a se skupinkou Jíra + Paja P., leč neúspěšně. A tak pokračujeme dál. Cesta vede lesem a příjemně utíká. Po pár kilometrech jsme u Buchlovských kamenů, kde si dáváme nezbytnou zastávku v místním altánku. Po občerstvení a odpočinku nás vedou kroky ke statku Zikmundov. Viktor se pokouší zjistit, jestli by se nedalo zakoupit pivo. Moc to ale nevypadá a tak raději pokračujeme dál. Cestou si dáváme s Viktorem ještě malou odbočku na keš. Díky tomu se nám Jirka s Pavlem N. vzdalují. Poslední úsek trasy je známý a neoblíbený, protože vede po silnici na Buchlov. Provoz naštěstí není nikterak velký, ale slunko na nás docela dotírá. Netrvá to ale dlouho a daří se nám opět dobýt hrad Buchlov! Na nádvoří už hodnou dobu čeká Lála s Jirkou a Pavlem N. Dáváme si místní pivo a relaxujeme. Po čase dorazí i poslední skupinka, což je Jíra s Pajou P. a jsme zase kompletní. Čas příjemně plyne, slunko klesá níž a níž a hrad se zavírá. A tak vyrážíme směr hospoda Pod skalou na jídlo, pití a hokej. Únava nás ale postupně vyhání k chatě tety Evy na spaní.

Nedělní rána nepatří mezi oblíbená, protože značí konec akce. Postupně vstáváme, děláme si snídani a zjišťujeme možné spoje. Lála s Viktorem zatím zůstávají, když většina expedice vyráží do Břestku na autobus. Ten nás v pořádku přivezl do výchozího bodu, což je nádraží ve Starém Městě. Tady se s námi loučí Jirka Z. a ostatní pokračují vlakem do Napajedel.

Takže co říci závěrem? Letošní ročník se vydařil, i když se bohužel nemohli zúčastnit tradiční matadoři Jeňa a Igor. A tak doufejme, že příští rok bude stejný co se týče počasí a lepší ohledně účasti. Nezbývá než provolat třikrát hurá Expedici Volchub 2016!

Fotky jsou k vidění zde a od Paji P. tady!