Rok se s rokem sešel a my se konečně opět mohli vydat vstříc dobrodružství při cestě na hrad Buchlov, který letos vyhrál anketu o nejkrásnější památku Česka. Trička byly připraveny, kanady naleštěny, nálada byla dobrá a počasí se tvářilo přívětivě. Letos jsme vyráželi z Koryčan, kde jsme si na páteční večer v hospodě blokovali stůl, protože naši hokejisté hráli na mistrovství světa.
Do Koryčan se každý dostával jinak. Kroměřížká větev, tedy skupina A jela autobusem přes Zdounky, Roštín a podobně. Napajedelská větev tedy skupina B jela přes Staré město. Nakonec jsme se v hospodě v Koryčanech zdárně sešli ve velké sestavě a sledovali hokej. O přestávce jsme se my co se zabýváme geocachingem vydali hledat místní kešky. Trochu jsme se zdrželi, ale i tak jsme převážnou část našeho vítězného hokeje viděli. Po hokeji jsme se museli z hospůdky vzdálit, protože zavírali a tak se jedna skupina vydala hledat nocleh a druhá skupina přešla do druhé hospůdky. Zde jsme seděli ještě tak hodinku a půl. Poté jsme již vyrazili do hor směr Zavadilka. Pokoušeli jsme se s první skupinou spojit přes vysílačky, ale zjevně spali. Nakonec se v době kdy jsme již šlapali hustým tmavým lesem přeci jen ozval Pavel Navrátil a navedl nás k jejich noclehu. Spali přímo u turistického rozcestí a měli ještě rozdělaný oheň. Tak jsme chvíli spočnuli ještě u ohně a pak šli také spát.
Ráno jsme ještě něco málo opekli nad ohněm a pak jsme se opět rozdělili. Skupina A šla hledat kešky a tudíž musela jít kusek zpět a z kopce. Ostatní se vydali směr Buchlov. Brzy jsme jim byli v patách. Na Moravanských lůkách jsme opět zastavovali kvůli schránce s pokladem a pak pokračovali dále. Na rozcestí u křížku nedaleko Cimburku jsme přes vysílačky zjistili, že některé skupiny šli na Cimburk a některé šli špatně a tak sem ještě nedorazli. Počkali jsme na ně a pak vyrazil směr studánka u Mísi. Zde jsme se setkali s jednou skupino vracející se od Cinburku. Odtud po krátkém osvěžení pokračujeme nahoru ke Kazatelně. Přitom jsme ve spojení s poslední skupinou co je stále ještě na pivu na Cimburku. Na Kazatelně se fotíme a poté pokračujeme dál. Kousek od rozcestí pod Ocáskem se opět naše skupina rozděluje. Lovci keší vyrážejí na vrchol kopce Ocásek a ostatní vede Cukrouš (dříve Ďábel) k jejich bývalém fleku T.O. Little Rock. Po odlovu keše jdeme po cestě směr rozcestí na Pile. Zde se nakonec setkávají všechny skupiny. Dorazila i poslední skupina od Cimburku. Tady jsme společně odlovili další keš a občerstvili se u krbu, kde ještě hořel oheň. Po občerstvení jsme se opět rozdělili. Hlavní skupina pokračovala dál po značce na Buchlov a malá skupina ve složení Přema a Igor se vydala přímou cestou na vrchol Holého kopce. GPS ukazovala vzdálenost ke keši pouhých 600m, ale že se jedná o převýšení takřka 200m nám zatajila. Chvíli to ještě celkem šlo, pak jsme museli překonat husté smrčí, abychom nakonec museli po čtyřech stoupat podél skal. Nakonec se však dílo zdařilo. V naprostém vyčerpání jsme dorazili na vrchol. Odlovili jsme zde keš a vydali se po hřebeni směr Buchlov. Holý kopec jak se ukázalo je asi 500m dlouhý ostrý kamenný hřebet hustě zarostený bukovým lesem. Na konci hřebenu jsme se ještě zapsali do vrcholové knihy a dali se na setup. Kousek za vrcholem jsme vyšli na planinu odkud jsme měli Buchlov jako na dlani. Zjistili jsme, že jsme vlastně výš, než je hrad Buchlov. Nyní musíme ještě sestoupit do údolí a vyjít na Buchlov. Podle vysílaček jsme zjistili, že hlavní skupina již skoro dorazila do cíle na Buchlov. Po cestě jsme ještě odlovili na pasece jednu keš a pak už jsem sestoupili na asfaltovou cestu a po překonání cesty začali stoupat. Překvapilo mě, jak jsme kopec zdolali snadno a rychle. Před branou jsme si objednali přes vysílačku pivo a posléze jsme již společně slavili na nádvoří hradu konec naší cesty. Dali jsme si pivo a po chvíli někdo hlásí, že se čepují poslední piva. Tak jsme si všichni objednali dvě piva. Nakonec ještě než paní piva dotočila jsme si většinou ještě objednali jedno.
Nakonec jsme dopili a přesunuli se na parkoviště ke Špalkovi. Tady jsme si dali ještě jedno Litovelské skoro pivo a pak jsme již vyrazli dolů na Břestek. Někdo přímo a někdo přes Barborku. Po odlovu další keše jsme sestoupili již konečně do hospody pod Skalou. Krásné zakončení vandru se uskutečnilo jako vždy v této hospůdce. Noc jsme strávili jako vždy u Ševčíkovi chaty a ráno jsme se rozešli do domovů. Našli se i tací co přes Salaš vyrazli na Bunč, kde teprve cesta končila. Letos nám jako skoro vždy počasí přálo a jako je již dobrým zvykem, naše řady se rozrostly. Na Buchlově nás již popíjelo čtrnáct. Za rok opět na Volchubu!
