Selátko v Dubňanech 2012

Nejkrásnější a nejpohodovější akcí podzimu je bezesporu burčákový víkend spojený s konzumací opečeného selátka v lese nedaleko Dubňan. Jako každý rok jsme neváhali s účastí ani na okamžik! 12.- 14.října 2012.Po mailové komunikaci jsme zjistili, že nakonec cestujeme jen tři z Beerplease CZ. Jeňa, Lála a Igor. Protože Jeňa jel autem ze Starého města, dohodli jsme se s Lálou, že se za ním vypravíme do Staráku a počkáme ho tam u piva. Jeňa nás vyzvedl v bistru a my jsme mu za to po cestě zpívali. Na flek jsme dorazili ještě za světla a naštěstí jsme chytli Slunka s Bydlákem jak se chystají odjet do hospody. Přesedli jsme do druhého auta, kde měl Bydlák vyhozené zadní sedačky a jeli vleže do hospody. Do hospůdky jsme dojeli na druhý poločas fotbalového utkání Česko – Malta, které jsme  nakonec vyhráli 3:1. Přisedli jsme ke štamgastům, kteří brzy odešli a tak jsme měli stůl pro sebe. Poté dorazili i Slováci a tak jsme seděli spolu. Padla i sázka a tak jsme ochutnali Rum Božkov speciál kávový. Pak jsme se již přesunuli nahoru a čekali na další opozdilce. Nakonec se nás sešlo překvapivě hodně a po půlnoci jsme již frčeli autama na flek. Tady už hořel oheň a my jsme šli hned balit selátko. Letos bylo jakési malinké, ale to nevadilo. Napíchli jsme ho, zabalili a dali nad oheň. Poté se rozdělili služby. Já jsem měl točit až od dvou do čtyř. Nakonec jsem zde s Jeňou byl až skoro do sedmi. Pak jsem si šel lehnout. Probudili mě kamarádi slovy „vstávej, prase už je skoro snězené“. To semnou otřáslo. Myslel jsem, že si dělají srandu, ale šel jsem se podívat. Bylo to tak. Žebra už skoro nebyly a zadní stehna jsem mohl jen tušit. No i tak jsem ochutnal. Posléze se začali hrát hry. Rozdělili jsme se do týmů a začali hrát obří člověče nezlob se. Protože nebyla kostka losovalo se lístečkama a zabralo to hodně času. Nakonec se hra ani nedohrála. Pořád se však popíjel burčák a pojídalo sele. Později po obědě jsem si šel zase lehnout a když jsem se probudil zjistil jsem, že jsem v táboře s Jeňou sám. Všichni odešli do sklepů. Vyrazili jsme za nimi. Naštěstí byli na Šidlenách nedaleko Milotic. Popůlhodince jsme tam dorazili. U prvního sklepa jsme si nechali nalít burčák a pokračovali podél sklepů dál. Po cestě jsme si ještě několikrát nechali nalét a naše osazenstvo našli až u posledního sklípku. Tady jsme chvíli pobyli a pak jsme skupinu opustili a vyrazili zpět ke sklepu kde byl už hodně jetý Lála s Pingem a Jasmínou. Tady jsme ještě nějaký čas popíjeli a pak jsem šli na pivo do Hotelu Vinohrad. Nádherný hotel, příjemné prostředí, skvělé pivo, dokonce krásná obsluha byla lehce pokažena jedním otravným domorodcem. S tím jsme se po několika hodinách vypořádali a vyrazili hledat kešku. Tu jsme bohužel potmě nenašli. Snad tedy příště. Značně unaveni jsme vyrazili slovenským tankem zpět na flek. Lálovi se neudělalo dobře. Asi něco špatného snědl! Na fleku jsme ještě chvíli popíjeli, ale po druhé hodině i mě zmohla únava a tak jsem šel spát. Dozvěděl jsem se, že se tu sedělo do šesti. Ráno jsem začali uklízet a protože z náma v sobotu dorazil i virtuální člen Míťa, tak jsem domů jeli s ním autem. Po cestě jsme museli někokrát zastavovat, protože Lálovi bylo ještě z toho „jídla“ špatně. Domů jsme nakonec dorazili a akce se tak skončila. Na závěr musím zhodnotit počasí, které bylo letos obzvlášť přívětivé. Bylo teplo a nepšelo a to i přesto, že v týdnu před akcí v noci již lehce mrzlo. Škoda, že je vše pryč. Už se těšíme  na další ročník. Díky za akci!